Zkušenosti z umělcovy cesty 6. týden: Objevení pocitu hojnosti

Šestý týden umělcovy cesty se máme blíže seznámit s našimi postoji týkajícími se vnímání hojnosti a přepychu, který nemusí spočívat jen v penězích. Je hlubinným zkoumáním naší představy Boha, kterou v sobě máme a která se často shoduje spíše s přísným rodičem v nás, který dává rozumné důvody, proč nedělat bláznivé, leč kreativní činy, které by nám skutečně přinesly radost.

Ranní stránky na téma předurčenosti života

V ranních stránkách se naše úvahy pohybují kolem představy předurčení, osudu, Boha, pokud v něj věříme. Mnoho lidí své problémy nechce uchopit právě proto, že představa neměnnosti jejich povolání, nedostatku času a peněz, jim připadá tak nezměnitelná, že i když nevěří přímo v Boha, svalují „vinu“ na osud, společenské podmínky, politiku, takže si rozumně zdůvodní příčiny stávajícího byť neuspokojivého stavu věcí, nedostatku energie k jejich změně.
Vše známé, ale působí pocit bezpečí, proto ani příliš nereptají a táhnou svou káru dál. Také by jim připadalo, že jsou možná příliš nepokorní, netrpěliví a že snad Bůh či Osud ocení jejich nekonečnou trpělivost snášet nezměrnou nudu a bídu jejich životů. Ale ocení skutečně?

Můžeme změnit svůj život? Je vše předurčeno osudem? Nebo je náš život výsledkem spolupráce našich činů se záměry osudu? (foto: pixabay.com)

Umění se rodí z dostatku a hojnosti

Pocit hojnosti může mít pro každého jiný význam. Pro někoho je to nákup čerstvé hlíny na jaře pro vysázení množství květin na balkoně, pro jiného koupení lístku na koncert oblíbeného pěvce. V zásadě je to ale pocit, že o sebe dobře pečujeme. Julia Cameron napsala kouzelnou větu : „Když se díváme na to, co Bůh stvořil, je nadmíru jasné, že Stvořitel sám nevěděl, kdy přestat.“ (s. 168). Hojnost se totiž nějakým zásadním způsobem spojuje s tvořivostí, s možností vytváření a rozmnožování.

To se týká všech oblastí lidské činnosti, práce, umění, ale i lásky, která vždy touží vytvářet nový život, ať již lidský nebo vytvářením nové kvality života spojením opačných polarit dvou duší.

Moje hojnosti 6. týdne umělcovy cesty…

V posledních týdnech to vypadalo spíše na setrvalé přijímání danosti mého života, který sice probíhal v mírné radosti v kruhu mých přátel, práce… ale vážné starosti o mé blízké se spíše kupily, život se odvíjel celkem monotónně, až přišel den, kdy jsem si najednou, pro mě naprosto nečekaně, „vytvořila“ zcela překvapivou situaci. Jakobych si ji předem naplánovala, postupovala jsem obezřetně, ale zcela jasně k „cíli“, říkala věci, které bych jindy v žádném případě a dané situaci neřekla… Tato „práce“ však plánována vědomě určitě nebyla, postup byl zcela intuitivní, přesto její výsledky přinesly nečekané a naprosto mimořádné pocity hojnosti v mnoha oblastech. Naznačím jen, že se tato hojnost a tvořivost projevila v osobním vztahu, vytvořením nového přátelství. Tedy něčím, co pro mě představovalo z hlediska pocitu hojnosti opravdu to, po čem jsem vždy hluboce toužila a chtěla prožít. Dokonce i v této situaci bylo však nutno naučit se neulpívat na bezpečí, prožívat ono tady a teď, tedy tvořit a nebát se, což je prvek, který nedovoluje stagnaci z pohodlnosti v jakékoli oblasti.

Dokonce k tomu ale přibyly i nové klávesy a chuť zase začít, shánět noty, učitelku a čas, který samozřejmě stále schází a který musí být pro tyto činnosti znovu vydobyt, protože jsem si jej léta odpírala. Ale radost, to bylo to, co najednou všechno provázelo, pocit vděčnosti za dary, které mi snad patří…

Pocit dostatku a otázka peněz

Ano, i tato problematika se promítla celkem zajímavě do tohoto týdne. Když jsem hledala učitele/ku klavíru, začala jsem zpočátku klasickým způsobem hledat od nejlevnější. Najednou se mi ale tato strategie znelíbila, nepřipadla mi už dost dobrá a začala jsem si všímat, co jednotliví pedagogové nabízejí a co již dokázali. Takže se z toho nakonec vyprofilovala mladá učitelka, s tvořivým zápalem, s mnoha zkušenostmi s mladými i staršími žáky. Nebyla nejlevnější, ale nakonec jsem ji oslovila. Jevila se mi velmi příjemně, ale nakonec mé obavy o peníze zvítězily a odmítla jsem ji. Ale co se nestalo. Nevím, kdo to asi chtěl…, ale okamžitě se mi ozvala, že částku sleví, že je možno domluvit i jiný systém docházky apod. Takže najednou mi vyšla maximálně vstříc. Co k tomu dodat? Někdo měl zájem na tom, abych pokračovala a aby se mé přání splnilo, i přes mé obavy a výhrady. Přijala jsem.

Pořízení kláves se stalo významným mezníkem mojí Umělcovy cesty. (foto: pixabay.com)

Umělecká schůzka mě motivovala k bádání

Ne všechny úkoly 6. týdne jsem splnila, ale některé mi připadaly velmi příjemné, jako třeba shromažďování kamínků v kapse, vyhození starého šatstva nebo jejich předání dál. Umělecká schůzka se uskutečnila na hodině klavíru a potom jsem si opět půjčila snad všechny nahrávky Chopina, co se dají sehnat a začala se učit od něj jednu skladbu. A teď mně napadá, že bych o něm chtěla vědět trochu víc z jeho života, takže se má škála zájmu asi opět prohloubí o teoretická bádání.

Prozkoumávání mé finanční situace a možností mě zavedlo samozřejmě spíše do sféry „šetření“ na další životní období a přemýšlení, co bude dál, ale současně jsem neopustila své představy hojnosti. Otázku přepychu jsem si dovolila řešit taktéž, a to plánovanou týdenní dovolenou na horách, což pro mě navozuje pocit, že mé výdaje nejdou jen do nutných věcí, ale i do radostného poznávání světa, přírody a lidí.